Historicky první letní tábor pro Willíky – léto 2022
V červenci 2022 se uskutečnil první samostatný letní tábor Willíka. Konal se v Úborsku v Pošumaví, v penzionu U Jandů, který známe z předchozích integračních pobytů se spolkem Sdružení harmonie těla a ducha. Celkem se jednoho nebo dvou týdnů tábora účastnilo 22 dětí, z toho 17 dětí a mladých lidí s Williamsovým syndromem ve věku 7-32 let, dvě děti měly jiné diagnózy (Downův syndrom a epilepsii), k tomu je nutné připočítat ještě 3 zdravé sourozence. Krom českých dětí na tábor přijel i Lucemburčan Maarten a ze Slovenska dorazil Maxík s bráchou Markem a tatínkem Markem. Mezi dětmi bylo pár zkušených tábornických harcovníků (např. Verunka, Lukáš, Kuba Krenik nebo Kuba Jeřábek), většina dětí byla ale na podobné akci bez rodičů poprvé. Na povel mělo celý tábor celkem pět instruktorů, včetně zdravotníka výpravy, jako záloha se v místě pobytu vyskytoval slovenský tatínek Marek.
Příprava tábora probíhala řadu měsíců dopředu, kdy jsme konzultovali program, probírali zdravotní omezení a diety dětí, vymýšleli jsme přesuny a dopravu a řešili všechny právní a administrativní záležitosti s pořádáním podobné akce spojené. S rodiči se uskutečnilo setkání na pobytu v Želivi a následně v červnu online setkání přes Zoom, kde se probíraly všechny možné eventuality. Rodiče vyplňovali dotazníky o zdravotním stavu a připravovali „návod k dítěti“ – co dítě baví, co mu vadí, co rádo jí, jaká na něj platí odměna apod. Domluvili jsme se na konceptu tábora bez mobilních telefonů (výjimku měli jen dospělí Willíci), pro komunikaci jsme založili WhatsApp skupinu, kde jednotliví vedoucí denně zveřejňovali fotografie a informace o tom, co se který den dělo. Tábor vedla Bára Novotná, zdravotnicí byla Radana Ryndová, dalšími vedoucími pak Hanka Dvořáková, Kamila Ryndová a Lukáš Salvet. A právě s nimi jsme si po skončení tábora povídali.
Na tábor jste se jako vedoucí intenzivně připravovali, se spolkem Willík spolupracujete už poměrně dlouho, na řadě pobytů jste působili jako dobrovolníci, Willíky tak vcelku dobře znáte. Jaké jsou první dojmy? Co vás na táboře překvapilo? Ať už pozitivně nebo negativně?
Hanka: Dojmy po předání děti? Super, zvládli jsme to, nikomu se nic nestalo, doufám, že se dětem líbilo. Budou chtít jet i příští rok? No, jako vedoucí se máme co učit, ale jo, bylo to super. Já ani nevím co mě překvapilo, určitě nějaká ta překvápka byla, ale teď opravdu nevím.
Bára: První dojmy jsou převážně pozitivní. Určitě, jak už zmiňuje Hanka, bylo to hlavně o získávání zkušeností a poučení se z nich. Ale jako náš první společný počin to bylo určitě super.
Radka: Jak už napsaly holky, první dojem byl velmi dobrý, doufám, že se všem dětem líbilo. Překvapilo mě, jak to zvládly i děti, které byly na takové akci úplně poprvé.
Jaký program jste pro děti připravili? Co děti nejvíc bavilo? A jak jste rozvíjeli jejich osamostatňování, což byl jeden z hlavních cílů tábora?
Hanka: Řekla bych, že program byl pestrý, snažili jsme se zaměřit na samostatnost. Ráno začalo stlaním postele a úklidem pokoje. Při jídle bylo potřeba si říct, jak velkou porci jídla chci, odnést si jídlo na stůl, uklidit si po sobě ze stolu, roztřídit nádobí a zbytky jídla. Po pár dnech to pro děti nebyl vůbec žádný problém. Dělali jsme si ke svačině vaječnou pomazánku, ovocný salát a jablečný závin, děti to bavilo a bylo vidět, kdo doma pomáhá více a kdo méně, hlavně se nám to ale moc povedlo. K těmto „nutnostem“ jsme měli i jiné aktivity, cvičení, sportování, výlety, různé tvoření anebo jsme si jen tak povídali. Samozřejmě nemohla chybět párty a diskotéka za podpory pana Jandy staršího. A co děti nejvíce bavilo? Já bych řekla, že si tam každý našel něco.
Bára: Program byl určitě různorodý. Jak už zmínila Hanka, naše primární zaměření bylo na samostatnost. Každé ráno si musely děti poklidit na svých pokojích – ustlat postele, vynést odpadky, porovnat si věci ve skříni, když bylo potřeba, tak i zamést. Během jídel si musely vždy říct, jakou porci, případně, co by chtěly. Po dojedení si potom po sobě musely uklidit ze stolu. Některé svačiny si dokonce musely připravit samy. Kromě zmiňovaného ranního rituálu si děti mohly vyzkoušet třeba přišívání knoflíků a vázání tkaniček. V rámci tábora jsem s některými dětmi dělala také část mé bakalářské práce, kdy si děti mohly vyzkoušet například práci s penězi nebo nácvik chování v různých sociálních situacích. Jinak samozřejmě měly spoustu dalších aktivit, ať už to bylo cvičení, různé hry a soutěže, tvoření nebo výlety. Některé dny nemohla chybět ani párty nebo koukání na pohádku. Každé dítě si určitě mohlo najít něco, co ho bavilo. Úspěch ovšem měly také neplánované akce typu bagrování s panem Jandou, focení ve sporťáku nebo vířivka.
Radka: Pro děti jsme měli připravený různorodý program, ať už pohybové či míčové hry, pár rehabilitačních cvičení nebo aktivity na zlepšení samoobsluhy a paměti. S dětmi jsme trénovali přišívání koflíků a zavazování tkaniček, některé se u toho sice vztekaly, ale jakmile se jim to úspěšně povedlo, tak z toho měly velkou radost a chodily to všem ukazovat, jak jsou šikovné. Každé ráno si musely všechny děti upravit postel, některým to ze začátku nešlo, ale postupem času si každý našel svůj „grif“ a postup na ustlání postele, který jim nejvíce vyhovoval, a pak to již zvládaly. Myslím si, že se dětem líbilo společné čtení, které probíhalo každý večer buď u někoho na pokoji, nebo na terase, kterou jsme měli k dispozici. Hlavně měly radost z toho, že naučily Marka hrát Prší. I když ze začátku prohrávaly, nakonec se to obrátilo v jejich prospěch.
Jak jste zvládali přesuny vlakem, pobyty na plovárnách?
Hanka: Na plovárně jsme byli celkem třikrát, dvakrát vlakem a jednou auty. Řekla bych, že děti rády cestují vlakem, zastávka byla na znamení, takže jsme na vlak mávali, což nebyl problém. Přesun z nádraží na plovárnu byl pěšky asi 1,5 km, takže jsme se příjemně prošli a odměnou bylo téměř prázdné koupaliště se slanou vodou v Janovicích nad Úhlavou. Do Nýrska bohužel žádný spoj
nebyl, ale dětí bylo méně, tak jsme vyrazili auty. Počasí nám přálo a koupaliště bylo dost plné. Když jsme takto vyráželi k vodě, tak jsme si vezli i oběd – ten byl formou pikniku. Děti byly skvělé, ukázněné a doufám, že i spokojené.
Bára: Přesuny vlakem děti zvládaly na jedničku. Vždy si ve vlaku dokázaly najít nové kamarády. Zastávka v Úborsku je kousek od penzionu a na plovárnu je to z vlaku v Janovicích asi 1,5 km, což je krásná procházka, kterou děti bez problému zvládaly. Na plovárnu jsme odjížděli vždy během dopoledne a oběd jsme měli formou pikniku – rohlík s paštikou, sýrem, salámem nebo marmeládou, ke svačině perník a jablko. Doufám, že si to děti vždy užily, za mě bylo vždy vše skvělé.
Radka: Děti perfektně zvládly přesun vlakem. Pokaždé, i byť to byla krátká jízda, se tam daly do hovoru s jinými cestujícími. Podařilo se nám, že jsme nikdy nic nezapomněli. Jednu jízdu na plovárnu jsme děti převáželi autem, tak měly možnost kontrolovat řidiče, jestli jezdí podle předpisů. Cestou děti komentovaly písničky, které hrály v rádiu – některé měly úspěch, jiné schytaly kritiku.
Jaká byla komunikace s námi rodiči před táborem a během tábora, co bychom měli zlepšit?
Hanka: Komunikace byla dobrá, manuály na jedničku, vybavení dětem také dobré, já myslím že na poprvé super, pro příště budeme náročnější a přísnější na rodiče (smíích) 🙂 Určitě se nějak musíme domluvit ohledně pošty pro děti, to bych řekla, že je důležité (některé děti dostávaly pohlednici každý den a jiné jen jednu či dvě za týden a bylo jim to líto), stejně tak i způsob příjezdu rodičů pro děti po prvním turnusu (aby příjezd nenarušil program). Pak už jen nějaké drobnosti, co ulehčí naši práci, např: rozlišit ručník na plovárnu od ručníku na koupání, pohledy a peníze v samostatném podepsaném pouzdru, podepsaná peněženka, ale to jsou jen drobnosti.
Bára: Komunikace byla na výbornou. Jsou však věci, které budeme muset ještě doladit, ale souhlasím s Hankou, byly to spíše drobnosti.
Radka: Taky souhlasím.
Co se u dětí osvědčilo a co byste změnili, kdybyste věděli dopředu to, co víte teď?
Hanka: Na každé dítě platí něco jiného a každé potřebuje něco jiného, i když jsou to všichni Willíci. Nedá se říct coby kdyby. Každý z vedoucích máme nějakou tu zkušenost s táborem, ale takhle samostatně asi všichni tu první. Myslím si, že tábor se nám všem povedl a jako vedoucí se máme ještě co zlepšovat a učit se.
Bára: Vzhledem k tomu, že jsme všechny tři pořádaly takou akci poprvé, je určitě spousta věcí, na kterých je potřeba zapracovat. Co se týče dětí, nejde nic zobecňovat. Souhlasím s Hankou, že na každého platí něco jiného.
Radka: Určitě bylo fajn, že skoro každé dítě aspoň jedna z nás už viděla a zažila, jak se chová. I do budoucna by asi bylo fajn zachovávat pravidlo, že na tábor jede především dítě, který se zúčastňuje akcí Willíka během roku, kde se s námi může potkat – a my
ho vidět „v akci“.
Jak náročný byl tábor pro instruktory Kamilu a Lukáše, kteří s Williky byli poprvé?
Kamila: Na pobytu s Williky jsem nikdy nebyla, ale pár jsem jich poznala na táboře od jiného sdružení. Hodně mi o nich vyprávěla Radka, která s nimi na pobytu či výletě už byla. Takže jsem trochu věděla, do čeho půjdu. Náročné pro mě bylo akorát to, když v jeden moment na mě mluvilo víc dětí nebo když každé dítě chtělo se mnou hrát jinou karetní hru. Bylo to ale celkově moc fajn, děti byly skvělé.
Lukáš: Vůbec jsem netušil do čeho jdu. Jsem člověk, který jde do všeho po hlavě. Když mi Kamila volala, jestli bych s ní nejel na tábor pro Willíky, řekl jsem jí, že když mě dostane z práce, tak klidně pojedu, i když jsem o nich moc nevěděl, ale vše mi bylo za pochodu vysvětleno. Každý den se mnou chtěly hrát fotbal a to nejlépe od rána do večera, což bylo pro mne po pár dnech trochu náročné, jelikož se zdály neunavitelné, ale po poledním klidu jsme nabrali novou sílu a mohli si dát další kolo. Byla to pro mě nová zkušenost a s dětmi jsem si to moc užil.
A co za rok? Bude další ročník? A pokud ano, čemu byste se chtěli věnovat?
Hanka: Příští rok bychom rádi tábor zopakovali, když okolnosti (finance, zdraví, covid apod) dovolí a věnovat bychom se chtěli finanční gramotnosti. Jak se dají peníze vydělat, kolik co stojí, co je důležité koupit a co může počkat, ale jsou to zatím jenom plány v hlavě, všechno může být za rok úplně jinak. Jinak chtěla bych poděkovat za důvěru a toleranci, jestli nebylo vše podle vašich představ a zároveň se omluvit za případné ztráty nebo jiné zmatky při balení. Myslím si, že bychom ocenili zpětnou vazbu a vaše připomínky k táboru i nápady na další rok.
Bára: Pokud to půjde, tak bychom rádi tábor zopakovali, však už je také domluvený termín. A jak už zmínila Hanka, nejspíš bychom se tentokrát věnovali finanční gramotnosti, tedy že za penězi je nějaká práce a že vše něco stojí. Ale bude to určitě chtít ještě doladit.
Radka: Když to půjde, rády bychom to znovu zopakovaly. Termín už vlastně máme (poznámka: opět Úborsko a penzion U Jandů, v termínu od 22.7.2023 do 5.8.2023). Jak píše Hanka a Bára, tak bychom se chtěly zaměřit na finanční gramotnost. Ale třeba nás napadnou i jiné téma.
Děkujeme všem instruktorům a vedoucím (Báře, Radce, Hance, Kamile a Lukášovi) za odvahu tábor realizovat a za skvělé provedení, Markovi Smižanskému za pomoc a podporu a místě, panu Jandovi a veškerému personálu penzionu U Jandů za skvělé zázemí. Těšíme se na příští rok!
